Babičky pradědeček přikráčel s uzlíčkem od Hamburku a usadil se v Čechách. Narodila se jako třetí dítě ze čtyř, její otec už měl v té době díky píli svých předků i své vlastní malou továrnu, díky píli pouze vlastní druhou ženu. Když bylo babičce osmnáct, randila s mladíkem árijského původu. O rok později se seznámila s mým tehdy ještě ne dědou. Její otec jí pravil: "Němec, to bych ještě zkousl. Ale Žid, to už je trochu moc i na mě."
Moje maminka kdysi říkávala: "Copak babička, to je Kostěj Nesmrtelný." Něco na tom asi bude. Ve třech letech babičce zemřela maminka. O mnoho a mnoho let později manžel, dcera, a postupně všichni sourozenci. Nedávno sebou řízla při poklusu na trase zastávka mhd-ordinace praktického lékaře. Normální dáma v jejích letech by se minimálně přizabila. Babička si pouze zlomila palec u levé ruky. Je pragmatická, realistická. Když jsme se dozvěděli, že náš prostřední syn je autista, babička chtěla nějaké materiály o autismu. Poslala jsem jí knížku, už ji čte potřetí, prý si to potřebuje pořádně nastudovat. Mám po ní křestní jméno. Doufám, že nejen to.
no opovaž se pořídit si v 80 letech huskyho a dávat si s nim odpoledni běhy ve vsi :-) a nebo dokonce skákat z "hrůzobedny", když ještě nebude v zastávce, jako babička :-)
OdpovědětVymazatTy mě jednou s tím přeháněním zničíš ;-)babička se psem už nikde asi tak patnáct let nebyla a z hrůzobedny se nedá před zastávkou vyskočit, tam jsou dveře jištěný elektricky :-D
OdpovědětVymazat