Skupinka pro rodiče dětiček nejen s autismem: http://www.facebook.com/groups/339222672775772/

čtvrtek 24. května 2012

Dudlík

Štěpán se před několika měsíci výrazně zhoršil. Odmítal chodit ven, necouvla jsem ani jednou. Ale dovolila jsem mu brát si ven dudlík. Štěpánek po třech měsících každodenních rvaček už zase ven chodí dobrovolně a dudel mu zatím zůstal. Občas si venku vyslechnu nějaké ty řeči od investigativních důchodkyň. Obzvlášť některé jsou libové. Kráčíme okolo zastávky busu a paní na lavičce hačající na celé kolo začne vykřikovat: No téééda, takovej velkej kluk a má dudlíka, dáš mi hooooo???? Nebo další madam stejné generace: No, takovej velkej a dudlá? Teda maminko!!! Co dělám v takové chvíli? Provedu hluboký nádech a výdech. Během té chviličky si představím, jakým způsobem rýpalku hodlám zavraždit. A jdu jí to vysvětlit slušně. Obvykle když dotyčnou opouštím, má její obličej barvu lehkého nachu. Dnes ráno zase. Tedy vstupní replika byla stejná: Takovej velkej blá blá blá. Ale po vysvětlení se mi paní hrozně omlouvala a Štěpovi věnovala lízátko. Až mi jí bylo líto. Stejně je to sranda. Malá věc z plastu a gumy a kolik to vyvolá emocí. Asi zas nějaký druh našeho národního sportu, tlačit děti kupředu zběsilým tempem. Před třemi roky jsme byli na dovolené v Maďarsku. Za týden jsem tam viděla spoustu dětí s plenou a dudlíkem ve věku, ve kterém by u nás už vzbuzovaly pozvedlá obočí. U Balatonu nikdo obočím nehýbal. Zajímavé.

pátek 4. května 2012

Dnešní dopoledne u Štěpíka ve školce

Byli jsme pozváni na brigádku na zahradě u školky, tak jsem vzala všechny děti a šlo se. Nakonec z toho vzešlo super dopoledne, děti řádily, některé i pomáhaly a vše bylo zfinalizováno buřtem na grilu a dortíkem. Ač to obvykle nedělám, dnes vložím pár foteček.
Ondra a Lukáš škodí na pískovišti...
Takhle se sedělo po práci...
Všechny moje dětičky na školkové verandě...
A povinná čtvrthodinka na minihřišti před domem :-)