Skupinka pro rodiče dětiček nejen s autismem: http://www.facebook.com/groups/339222672775772/

pátek 27. července 2012

Máte koně?

Nebo aspoň koníčka? Hobby zkrátka rozvíjí ducha a kdo si myslí opak, nejspíš dosud neobjevil nic, co by ho chytlo za srdce. Protože základem zájmové činnosti je láska. Já se snažím se chovat morčata značka von. Věděli jste, že morčata existují čistokrevná? Dostanete k nim rodokmen a jsou úplně jiná než chudinky ze zverimexů. Jasně, že zvířátka nejsou bezúdržbová a je z nich binec. Ale to z dětí taky. Můj muž ví, že tato sranda mi pomáhá zůstat nad věcí. Že je důležité občas vypustit ženu do světa, aby tam vystavila, co vykrmila a pokecala s ostatními chovateli. Můj muž je moudrý, rád by, abych ještě nějaký ten roček vydržela pohromadě, součástí čehož je i péče o moje pocuchané nervy. Takže zítra tradá, v šest ráno uteču a vrátím se někdy večer. Dětičky zatím tatínka zničí a on mi to nebude zazlívat, má mě rád a má rád naše děti. Jednou jsem četla krásnou větu: Nikdy nebudu stát v cestě tvým snům. A tak to má být. I když jde jen o hlodavce.

čtvrtek 12. července 2012

Uf...

Zítra mi bude rovných pětatřicet. Polovina života v háji. Prý ta lepší. Asi tak před dvaceti lety jsem si představovala, že v tomhle věku už budu mít VŠECHNO. Vysněnou práci, souznícího manžela, báječné a zdravé děti v libovolném počtu, vytoužený dům se zahradou. Jednou týdně paní na úklid a možná i na žehlení. Z tohoto úhlu pohledu nemám nic. Tedy pardon, muži milý, až na Tebe. Sice jsem vystudovala, co jsem chtěla, ale uplatnění mi nehrozí. Děti jsou báječné, jen některé z nich trochu jinak, než jsem si představovala. Dům, to je moje bebí navždy. Máme byt. Jsem za něj ráda. Ale potajmu toužím. Po spoustě pokojů, zahradě a tak...Paní na úklid nehrozí rovná se pořádek nehrozí, klopýtám tu přes Lego, vysavač, autíčka a hromady prádla. Jsem chaotik a vím o tom. Dnes jsem zapomněla koupit Jar. Zas jsem díky tomu zjistila, že nádobí se dá umýt i šamponem na vlasy. Ale mám se i z čeho radovat. Minulý týden jsme strávili u mého báječného taťky a jeho ženy. Byly to první opravdově dovolenkové dny po hodně dlouhé době. Například jsem nemusela vařit ani mýt nádobí. Už to mi stačilo ke štěstí. Štěpík s Lukáškem sice museli oba prodělat uječenou třídenní aklimatizaci, ale pak už to bylo ok. Lítali po zahradě a prasili se v zapopeleném ohništi. Okupovali dodávku. Mordovali kočku. Užívali si to.Ondra tam pofičí ještě v srpnu, bude tam tentokrát mít i společnost bratrance a sestřenice místo mě a svých ke hře nepoužitelných brášků. Můj úžasný rodič mužského pohlaví prodělal křest ohněm. Kupříkladu hned první večer mu Štěpán jen tak z plezíru načůral do pantoflí. A už nezmiňuju ječení, vřeštění a pištění zbylých dní. Tátova žena je taktéž hrdinka. Pečovala o nás jako o vlastní. Ve finále mě vzala na nákupy oblečení, protože když mám ty narozky, žejo. Kdysi mi připadala odměřená a tak. Už nepřipadá. Asi jsem dostala do těla pár lekcí pokory za těch pár let, co jsem ji neviděla. Návštěva u dědy nám nestačila, tak jsme si po pár dnech střihli ještě jednu u kamarádky. Takže další hostitel, který si zaslouží medaili za trpělivost, toleranci atakdále. Štěpánek chtěl zkraje sice odcházet, ale pak mu došlo, že je super moct kdykoliv vyběhnout na zahradu, takže toho milostivě nechal. Dětičky se báječně bavily. Štěpán dělá pokroky. I když mi někdy připadá, že stojíme na místě, není to tak. Mám z toho radost. Před rokem jsem jásala, když jsme u téže kamarádky vydrželi na hodinové návštěvě. Letos jsme zvládli pět dní. Co my, hlavně Štěpík. Zbytku posádky vážně nedělalo problémy okupovat cizí dům. Suma sumárum,základ úspěšné návštěvy s autíkem je vybírat si, ke komu se pojede. Někdy bych chtěla mít pohodlnější život. Ale jak říká moje babička, člověk nemůže mít všechno. Mám toho vlastně hodně. Dnes dopoledne jsme byli na procházce u rybníka. Kluci se rochnili dle vlastních preferencí v bahně, vodě, kamínkách. Spokojení. Zajímavé je, že dětem je nejlíp v humusu všeho druhu. Seděla jsem a pozorovala je, jak se mění v blátuláky. Zárodek nirvány. Co víc si přát?