Skupinka pro rodiče dětiček nejen s autismem: http://www.facebook.com/groups/339222672775772/

středa 31. srpna 2011

Všechno mám stažené hrůzou

Ani křeček nemůže být ve větší křeči, než teď já. Zítra jde Štěpánek poprvé do školky.
Být to normální dítě, řeknu mu, že se nemá bát, že pro něj brzy přijdu. Že mu bude mezi dětmi dobře. Tedy ne, že by zkraje tohle na nejstaršího fungovalo, při pochodu směr školka první dva týdny řval na celé kolo, že tam nechce. Přezut a převlečen si otřel oči a s rukama v kapsách odkráčel mezi děti.
Každopádně u Štěpánka nemám šanci na verbální uchlácholení. Představuju si to asi takhle. Odevzdám Štěpánka do třídy, řeknu mu, že se vrátím a odcházím za jeku, který rve uši. Po deseti minutách mi volá ředitelka školky, že mám naklusat zpátky, protože Štěpánek rozbil okno, vyrazil paní učitelce dva zuby a už ho tam nechtějí. Tak tohle je nejhorší scénář, jaký jsem schopná vytvořit. Mám velkou chuť uchýlit se k nějakým lehčím drogám. Zatím mám nachystanou karamelovou Milku.
Tiše doufám v kvalifikovanost a namaštěnost svalů pedagožek speciální mateřské školky.
Kdybyste okolo deváté hodiny slyšeli sirénu, tak nejásejte, nemáte padla, to jen prožívá náš prostřední syn svoje první institucionalizované odtržení od matky.

Špunt

Nejmladší synátor někam zašantročil špunt od vany. (Je to vůbec správně česky? Asi ano, zátka od vany zní sakramentsky divně.) Hledala jsem jako posedlá. Hledala jsem, jako bych pátrala po uplynulém mládí, ztracených iluzích, promarněném čase. Zuřila jsem při hledání, jako by dítě ukrylo zbytek mých nadějí. Nenašla jsem. Když jsem si uvědomila, že můžu další den koupit špunt nový, lehce se mi ulevilo. Stál jenom patnáct káčé. Je pěkný, dobře těsní. Ale nemá ten správný olezlý šmrnc svého staršího kolegy. Taky si radši hýčkáte ty staré opotřebované sny, a nebo s radostí vítáte nové?