Ještě, že ty kapsy mám

Nejdůležitější částí jakéhokoliv mého oděvu jsou kapsy. Doma je používám jako dočasné útočiště různých drobností, které hodlám odnést někam na žádoucnější místo. V mých kapsách bydlí dudlíky, mince, Lego,kusy ex-hraček plastového původu, které potřebuju šoupnout do tříděného odpadu, bonbóny, telefon, gumičky do vlasů, kapesníky látkové i papírové, skleněnky, dítětem odevzdané komunikační kartičky - ano ano už ti to jdu dát a šup s tím do kapsy dáme za chvíli - propisku, Gougouny atakdále atakdále v libovolném množství a kombinacích. Obvykle mi ta nálož stahuje silou gravitační tepláky, takže kromě kapes musejí mít ještě řádně odolnou gumu a šňůrku v pase. Zoufale neerotický oděv ale velmi praktický. (Poslední dobou se často přistihnu, jak dávám přednost pohodlí a praktičnosti před estetikou). Nejsem schopná věc vzít do ruky a okamžitě odnést. Nejde mi to. Občas si někde sednu a ledascos nevědomky usypu, takže to zas dál nedonesu. Venku používám zapínací kapsy od mikiny. V těch toho mívám míň, ale zas proložené různými drobečky a gumovými bonbóny z úplatků pro dítko. Nejsem schopná kapesníky, lízátka, Brumíky, klíče ani různé často používané průkazky nosit v batohu. Nevím, jak kapsy vznikly, ale vynálezci jsem velmi vděčná.

Už zase se mnou není sranda

Díky vlastní či cizí blbosti, souhře náhod nebo kdovíčeho průměrného člověka potkávají katastrofy. Dotyčný se pak následně hroutí - silnější jedinec tuto fázi nepotřebuje absolvovat- pokračuje otřepáváním se, likviduje následky a jede dál. Každý těch cyklů nejspíš vydrží jen určitý počet. Docela bych chtěla vědět, kolik kol ještě dám já. Mám dojem, že už toho mám za sebou vážně až až. Když už po debilovinách mladšího věku včetně následků přišel trvalý vztah a děti, říkala jsem si a teď to přišlo, konečně budu žít normálně. A zase nic. Nejstarší syn kráčí celých svých sedm let tak nějak v souladu se mnou. Dva mladší se zkraje tvářili taky kooperativně, leč časem se mému ladění začali vzdalovat. Snažím se je chápat a brát takové, jací jsou. Jen by mě zajímalo,proč je to kruci tak náročné? Když pozoruju rodiče zdravých dětí, kterak s nimi vzorně kráčejí za ruku a povídají si ale i když něco probíráme s nejstarším synem, v hlubinách se mi ozývá vyčítavé proč..proč oni, proč já? Proč už to do háje nemůžu mít jednodušší? Dle zákonitostí Gaussovy křivky se bude vyskytovat stejný počet lidí s extrémně složitým životem jako s extrémně snadným. Kdo asi tak vyžírá moje štěstí na opačné straně kopečku? Řeč je mocná a když ji nemáte k dispozici, je těžké dojít k porozumění. Kluci mi neumí říct, co je trápí, neumí říct, že - jestli- mě mají rádi. Když se zlobí nebo jsou nešťastní řvou, případně se válí po zemi. Nechtěla bych být v jejich kůži. Já si totiž můžu ulevit, například tady. Můžu zformulovat, co mě trápí, protože myslím ve slovech, která mi mozek umožňuje i vyslovovat. Jen je toho někdy všechno na jednu skřítkovic matku krapet moc....

O hodné víle

Potkala jsem vílu. Viděla mě, kterak v kočáru pro jedno dítě vleču děti dvě a spadává mi část zadního kola, tudíž extrabuřt jízda. Tak pravila, ať jí dám na sebe kontakt, že mi věnuje dvojkočár po svých dětech. No nezlobila jsem se, vděčně přijala, kočár obdržela. Je to tank a zachránil mi zbytek nenatažených svalů v těle. Stalo se vám někdy něco takového? Normální zázrak, víla se tvářila jako běžná smrtelnice, která mi naprosto fádně zkřížila cestu a náhodou měla doma kočár....houbeles, náhody neexistují :) Jak to máte s dary, dárky a dárečky? Být bohatá, rozdávalo by se lépe. Ale zas by to byla nuda, moct si dovolit koupit cokoliv. (Milý strýčku z Ameriky, který se určitě jednou objevíš, tohle jsou jen populistický kecy a to dědictví fakt chci!!!) Tak rozdávám drobnosti, řeči a úsměvy. Nemám ráda musismy ve stylu narozenin, Vánoc a podobných dedlajnózních termínů pro zahrnování lidí věcmi. Pokud mám chuť kohokoliv obdařit čímkoliv, neznám bratra ani vhodnější termín než teď. Kdo ví, co bude zítra. A tak dávejte, přijímejte, života užívejte. Následné obohacení je vnitřní a to stojí za to každopádně.

Oooooobléváááááááááááááá

Taje. Je nebezpečné pohybovat se v okrajových částech chodníků. Můžete dostat do hlavy kusem padajícího sněhu. A na nohy útočí hromady psích hovínek, které se po ztekutění závějí ocitly vystavené na dlažbě či asfaltu. A tak mám vztek. Milí nečistotní pejskaři, jste nechutní. Nechci exkrementy vašich miláčků na botách svých nebo botách dětí. Tak je asi budu sbírat a rozdávat jako pozornost podniku každému psímu majiteli, kterého potkám. Vzhledem k množství hovínek, které jsem dnes viděla na chodnících ve městě, je neuklízí asi tak každý druhý, takže mám šanci na padesátiprocentní úspěch. Docela by mě zajímalo, jak tohle mají jiné národy, míním ty kulturnější. Opravdu nechápu, jak se takhle může někdo chovat. Nejspíš pštrosí taktika, hovno v závěji není hovnem, nýbrž součástí zimních krás. Fuj velebnosti, chce se mi blejt. A moc se těším na den, kdy někdo konečně začne trousiče psích exkrementů pokutovat. Ono je ale asi důležitější bojovat se zločinem, jako například udílet postihy za špatné parkování, než chránit obyvatelstvo před hnojem.

Novoroční bilancování

Tak jak, brblali jste o půlnoci, že byste rádi nový rok lepší než ten minulý? A nebo jste si spíš uvědomili, že jsou věci, které by měly zůstat stejné? Já vím, optimum by bylo v setrvání fungujícího a přepolarizování negativ. Leč to je stav, který podle mého dlouhodobého pozorování prostě nenastává. Idylka. Nikdo v ní nežije. Pokud to tak vypadá, něco jste přehlédli. Já osobně jsem byla ráda, když se nám v nějaký blíže neidentifikovaný čas před půlnocí podařilo zahnat děti do postýlek a já tam mohla upadnout taky. A mám dojem, že jsem byla tuhá dřív než potěrové. Prostřední dítě totiž předešlou noc toužilo vstávat ve tři ráno, takže jsem se ho do šesti snažila udržet v posteli. Následkem toho mi lehký spánkový dluh nedovolil nějak zásadněji silvestrovsky zapařit. Jiné roky se mi to taky moc nedaří, holt už mi není dvacet a prd vydržím, ale letos to můžu svést na to nebohé dítě. Tak jsem vám jen chtěla popřát, ať se všechny dobré úmysly mění ve skutečnost a dávejte pozor na blbouny a mastodonty. Znáte to, kůň je nebezpečný zezadu, kráva z boku a blbec ze všech stran. Mastodonti se zase vyznačují schopností šlapat po všem. Takže chraňte si svůj píseček před škodlivými výše zmíněnými organismy a mějte krásný rok dle svých představ, ať si Murphy říká, co chce ;)