Skupinka pro rodiče dětiček nejen s autismem: http://www.facebook.com/groups/339222672775772/

sobota 17. prosince 2011

Integrace bez legrace? Radši s legrací - další pokus o novinový článek.

Pokud máte „nestandardní" dítě, stižené nějakou poruchou, klasická docházka do běžné školky nejspíš nebude možná. Mluvím o dětech s mentálním nebo tělesným postižením, narušenou řečí nebo vývojem, autismem, ale i o dětech s ADHD (dříve hyperaktivita s poruchou pozornosti).

Pro dítko se speciálními vzdělávacími potřebami můžete zvolit ze dvou různých možností: buďto zkusit potomka integrovat do normální školky, anebo zvolit školku speciální.

Když jsme se dozvěděli, že náš syn trpí autismem, myslela jsem si, že nikdy žádnou školku nebude moct navštěvovat. Pokud máte dítě s nějakým postižením, jste trochu víc matka lvice, než kdyby bylo dítě zdravé – máte tendence je víc chránit. Tudíž můj duševní pochod vypadal asi takto: můj chlapeček bude se mnou doma, nikdo mu nesmí ubližovat. Po čase to přerostlo v něco jako „vezměte si to dítě kdokoliv, než se zblázním definitivně". Ať máte dítě zdravé, nebo méně zdravé, kolektiv dětí mu prospěje. A vám chvilka odpočinku taky.

V našem městě funguje speciální mateřská školka. Když jsem se tam šla podívat poprvé, měla jsem dušičku obavami scvrklou na velikost špendlíkové hlavičky. Vstoupením do dveří této školky jako bych se ocitla v jiném světě, ve světě, kde se na poslušnost odmítající dítě nekoukají jako na potížistu, ale uvědomují si jeho omezení a snaží se ho rozptýlit, „uplatit" a po dobrém přesvědčit, že je potřeba udělat zrovna to, co chceme my dospělí.

V září jsem ale stejně byla v šílené křeči, protože Štěpán na mně dost visí, a nedovedla jsem si představit, jak by někde vydržel. Jeho zvykání trvalo přesně čtyři dny. Od té doby jde do školky s radostí. U dveří poskakuje, a jak zahlídne vždy ochotnou paní školnici, která nám jde otevřít, začne povykovat. Po převlečení běží napřed nahoru po schodech, počká na nás u dveří třídy, a když ho s nejmladším synem dohoníme, vběhne dovnitř a rozesmátý se vrhá na hračky.

Ve třídě je sedm dětí, a málokdy jsou přítomné všechny. Takže v praxi to například za podzimních chorob vypadá tak, že dvě učitelky a jedna asistentka jsou tam na tři děti. Dětem se báječně věnují, konkrétně Štěpán je pilně „zkulturňován", a dámy nahrazují to, co bych ho měla učit já doma, leč moc to nezvládám. Ta naše školka je prostě speciální. Ke každému dítěti je přistupováno individuálně, a já pravidelně padám na zadní část těla obdivem za vcítění, kterého se tu dostává každému človíčkovi i jeho rodičům.

Svoje výhody má i integrace do normální školky. Tam děti s postižením mají možnost být mezi dětmi zdravými. A zdravé děti se učí toleranci a přijetí, což je báječná věc pro jejich osobnostní rozvoj. Náš syn má výhodu, protože vidí normální vzorce chování u svých dvou sourozenců. Integrace do běžné školky může být přínosem – pokud jsou okolnosti příznivé a jde to. Ale zaprvé musíte najít školku, která je k integraci ochotná (což není vždy snadné). Představuje to totiž pro ni velkou zátěž, protože kromě absolvování naprosto šíleného administrativního procesu je potřeba také snížit počet dětí ve třídě, kam dotyčné dítko nastupuje. Dále nastává nárok na další vzdělávání pedagogických pracovníků. O dítě se často pomáhá starat asistent, který pomáhá s činnostmi dítětem nezvládanými, což může být oblékání, stolování a tak podobně. O asistenta žádá sama školka, a to vyžaduje další řehtání úředního šimla. Tento proces absolvuje i speciální školka, když zatouží po asistentovi.

Samo sebou, podmínky nejsou všude stejné – někdy ve stotisícovém městě nenarazíte na klasickou mateřskou školu ochotnou k integraci, a jinde na vsi se školkou o dvou třídách vám vyjdou vstříc a o integraci se pokusí. Ať jsou možnosti ve vašem okolí jakékoliv, pořád je to všechno o lidech, které na cestě za snahou vzdělávat svoje „nestandardní" dítě potkáte. Tak vám moc držím palce, ať máte štěstí jako my.