čtvrtek 15. září 2011
Malý drsoň
Ondra: "Maminko, co to dělá Lukášek?" Já: To jsou takový křeče, z horečky, víš?" Ondra: "Aha. Mám hlad." Křeče byly febrilní. Moc pěknej zážitek. Docela bych potřebovala zjistit, jak děti dělají, že jsou tak cynické. Já se po tomto zážitku klepu už několik dní a v noci pozoruju spící batole, jestli ještě dýchá. Ondra mě pak utěšoval, že už to bude dobrý. Ale to až poté, co se u nás stavila záchranka. Nějak extra s ním nehnulo, že bratříček má oči v sloup, modré rty a klepe se jako odstřeďující pračka. Velmi by se mi hodilo být takhle drsná. Měla bych báječný život. Nic by se mě nedotklo. Ale jsem měkkýš obecný. No co, no. Pokoušet se močit proti větru a jít proti vlastní přirozenosti jsou údajně velmi nerozumné počiny.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
I mě nad tím někdy zůstává rozum stát. Doufám, že je Lukáškovi už lépe!
OdpovědětVymazatDěkuji, už jen rýmuje a trochu kašle :-) Manžel mi tentýž večer dovezl chytrý teploměr, co měří teplotu z čela nebo ucha za pár vteřin. Druhý den jsem doma fanaticky měřila každé okolojdoucí dítě:-)
OdpovědětVymazatUf, úplně mi leze mráz po zádech jen to čtu..Hlavně že už je líp!
OdpovědětVymazat