Kouzelná babička

Dnes ráno odcházíme směr školka. Štěpán ječí, nechce. Přijde k nám starší paní, povídá, že nás viděla - přes řev dítka pořádně neslyším kde - a že jsme ztratili umělohmotné vajíčko.(Synátor ho pravidelně krade ve školce a nosí si ho domů). A taky říkala, že nám ho donese. Nijak nekomentovala, že dítě vříská, neměla blbé pindy, jak si ho odvede s sebou. Vajíčko opravdu donesla, před chvílí, podala mi ho do okna zabalené v papírovém kapesníku. A já blbec ji nechala odejít jen tak. Měla jsem ji pozvat dál, na čaj aspoň... Jak praví klasik, většinou člověk lituje věcí, které neudělal, než těch, které udělal...já myslela, že to už se nenosí..pro někoho něco jen tak....koupím kafčo, budu ho nosit s sebou, dokud ji nepotkám. Snad na ni někde natrefím...

A zas po roce...

...tu máme svátky prý že klidu. Houbeles. Svátky leda tak komerce. Za mohutného přispění koled linoucích se z reproduktorů se snažíme pro svoje nejbližší urvat, co se dá. Kopu dárků, horu jídla, hlavně, aby nic nechybělo. Velitelky kuchyní pečou dvacet osm druhů cukroví, leští okna, pronásledují smítka prachu a snaží se nepadnout dřív, než se rozsvítí stromeček. Děti zmasírované reklamou ještě o něco víc než my přerostlí se těší na ty nejhustější dárky, aby o nich pak vyprávěly ve škole. Celé mi to zavání jakýmsi předháněním. Proč? Nevím. Končí to akorát prázdnou peněženkou, nabořeným trávením, které dorazíme Silvestrem a následnou únavou. Nemáme si oddechnout, že je to za námi. Tohle období má zahřát u srdce. Vždycky jsem se domnívala, že Vánoce slouží k tomu, abychom si uvědomili, co pro nás znamenají naši blízcí. Abychom si vzpomněli na ty, co už tu nejsou. Trochu se zastavili a zamysleli. Tiše poděkovali za to, co máme.Vánoce budete mít takové, jaké si je uděláte. Dlabu na to, jak moc má sousedka doma naleštěno. Odmítám absolvovat dostih. Mého muže to pohltilo víc, než bych si přála. Má tik v oku a pořád vykládá cosi o tom, že alespoň jednou do roka abychom měli uklizeno. Nechápu proč. Napečené cukroví mi kdosi snědl. Hlavně, že chutnalo. Jasně, že nakupuju dárky. Jasně, že budeme mít stromeček, dobrůtky. Ale předvánoční nemoc šílených hospodyněk mě nedostane. Rozhodně ne letos. Přeju všem jen jedno jediné. Berte druhé takové, jací jsou. A přiberte i sebe sami. Nic lepšího darovat nemůžete.