pondělí 17. prosince 2012
A zas po roce...
...tu máme svátky prý že klidu. Houbeles. Svátky leda tak komerce. Za mohutného přispění koled linoucích se z reproduktorů se snažíme pro svoje nejbližší urvat, co se dá. Kopu dárků, horu jídla, hlavně, aby nic nechybělo. Velitelky kuchyní pečou dvacet osm druhů cukroví, leští okna, pronásledují smítka prachu a snaží se nepadnout dřív, než se rozsvítí stromeček. Děti zmasírované reklamou ještě o něco víc než my přerostlí se těší na ty nejhustější dárky, aby o nich pak vyprávěly ve škole. Celé mi to zavání jakýmsi předháněním. Proč? Nevím. Končí to akorát prázdnou peněženkou, nabořeným trávením, které dorazíme Silvestrem a následnou únavou. Nemáme si oddechnout, že je to za námi. Tohle období má zahřát u srdce. Vždycky jsem se domnívala, že Vánoce slouží k tomu, abychom si uvědomili, co pro nás znamenají naši blízcí. Abychom si vzpomněli na ty, co už tu nejsou. Trochu se zastavili a zamysleli. Tiše poděkovali za to, co máme.Vánoce budete mít takové, jaké si je uděláte. Dlabu na to, jak moc má sousedka doma naleštěno. Odmítám absolvovat dostih. Mého muže to pohltilo víc, než bych si přála. Má tik v oku a pořád vykládá cosi o tom, že alespoň jednou do roka abychom měli uklizeno. Nechápu proč. Napečené cukroví mi kdosi snědl. Hlavně, že chutnalo. Jasně, že nakupuju dárky. Jasně, že budeme mít stromeček, dobrůtky. Ale předvánoční nemoc šílených hospodyněk mě nedostane. Rozhodně ne letos.
Přeju všem jen jedno jediné. Berte druhé takové, jací jsou. A přiberte i sebe sami. Nic lepšího darovat nemůžete.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
No ba, děvče. S hrůzoi vzpomínám na roky s mamkou, která předvánoční atmosféru vždy zazdila saponáty a nervama. Ano, lidi z chodníku by poznali, že někdo ve 4.patře nevyleštil skleničky.
OdpovědětVymazatA KDE SE NARODIL JEŽÍŠEK? NO VE CHLÍVĚ:-)))
S těmi okny jsem se ale pochlubit musela, přece jen roční nános byl znát. Fuj.
Ale jinak máš do puntíku smutnou pravdu. Já se i po letech rozněžním, když vidím film Krakonoš a lyžníci a moc si přeju jet někam do hor, na peci ležet v kožešině, poslouchat oheň housle a kytary...bolí mě oči x těch blikacích kýčů a odmítám poslouchat, že můj syn je ošizený, když nebliká stromek.
Za a) na ty jeho oční tiky? Fakt díky:-))
Za b) má tu smůlu, že já mám ráda přírodní obyč stromek a slaměné ozdoby. A odmítám kácení x metrových krasavců jen pro osobní potěchu.
My si najdeme náletovou špičku, tu zapíchneme do proutěného košíku, pustíme si Javory a zdobíme.
Děti jsou zahlcený reklamama, o tom žádná a je to děs, co dnes vymýšlí za hračky. Patvary děs běs.Ale docela mě mrzí, že nejde jako dřív se se svařákem toulat a koukat do obchodů, kvůli penězům a času mám snad vše přes net, neosobní ale nebylo zbytí.
A ty dárky vyrobené - souhlas. Mamce vyšívám obraz, i když ho nestihnu dodělat. Vyrábíme každý rok, navíc se musím politovat, všichni členové mé rodiny mají svátky a narozeniny v tomto týdnu! Takže peníze zase děs běs, ale těší mě, když po koupených dárcích někdo rozbalí ten náš a hned pozná, že je vyrobený ode mě.
Cukroví nepeču, ani na to nějak nejsme.
Zlato, pošli mi mobil, ve středu ASI pojedeme do Pb.
Magda
Dobrá řeč, moje řeč.
OdpovědětVymazatNejsem v klidu, jak bych chtěla, ale to díky práci. Doma v klidu a pohodě jsme. S dětmi jen perníčky a linecké (pro to společné pečení), fajn tchýně už dodala krabičku cukroví, moje nakoupím v pátek - do velkého kameninového hrnce všechny možné druhy sušeného ovoce a taky oříšky. Ve školce při tvořivé besídce nakonec měly největší úspěch naše piškoty, měli jsme přinést cukroví, které já nemám, takže do mističky piškoty, nakonec si k nám pro ně chodila dobrá třetina dětské školky (ta nejmenší). A řeči ostatních maminek-kolik že mají druhů, přiznávám, snažím se být hodně nad věcí, a každý rok se mi to daří víc a víc. Zatím nemám pocit, že by moje děti byly "zmasírované" reklamou, snad proto, že do města jezdíme opravdu jen na cílené nákupy, městem jen tak neprocházíme, a škola a školka vesnická....a taky mají děsnou matku, která jim ze zásady hračky z reklamy nekupuje.
Holky, nedáme se.
Hezké přání. Jako vánoce v nás. Dítě v nás.
p.S.: Už mám pro Vás zabalenou tašku s oblečením. Bylo by možno ji během svátků nechat např. v nějaké prodejně (samoobsluha COOP na Staré Příbrami? nebo někde v centru?), abych nerušila Vaše kruhy.