čtvrtek 31. ledna 2013
O hodné víle
Potkala jsem vílu. Viděla mě, kterak v kočáru pro jedno dítě vleču děti dvě a spadává mi část zadního kola, tudíž extrabuřt jízda. Tak pravila, ať jí dám na sebe kontakt, že mi věnuje dvojkočár po svých dětech. No nezlobila jsem se, vděčně přijala, kočár obdržela. Je to tank a zachránil mi zbytek nenatažených svalů v těle. Stalo se vám někdy něco takového? Normální zázrak, víla se tvářila jako běžná smrtelnice, která mi naprosto fádně zkřížila cestu a náhodou měla doma kočár....houbeles, náhody neexistují :)
Jak to máte s dary, dárky a dárečky? Být bohatá, rozdávalo by se lépe. Ale zas by to byla nuda, moct si dovolit koupit cokoliv. (Milý strýčku z Ameriky, který se určitě jednou objevíš, tohle jsou jen populistický kecy a to dědictví fakt chci!!!) Tak rozdávám drobnosti, řeči a úsměvy. Nemám ráda musismy ve stylu narozenin, Vánoc a podobných dedlajnózních termínů pro zahrnování lidí věcmi. Pokud mám chuť kohokoliv obdařit čímkoliv, neznám bratra ani vhodnější termín než teď. Kdo ví, co bude zítra. A tak dávejte, přijímejte, života užívejte. Následné obohacení je vnitřní a to stojí za to každopádně.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Veľmi príjemne sa to číta - takých víl by mohlo byť viacej a pritom stačí tak málo - len trochu chcieť a byť k sebe ľudský. Všetko dobré Vám aj celej Vašej rodine hlavne nech stretávate častejšie takéto víly - život je hneď krajší. Miriam
OdpovědětVymazatKéž by, děkuju :)
VymazatVíce podobných víl a víláků v životě.
OdpovědětVymazatJen houšť, žejo? :)
VymazatDášo, úžasně to vystihl pan Nepil:
OdpovědětVymazatČÍM TO JE, ŽE PO SETKÁNÍ S NĚKTERÝMI LIDMI TEN ŽIVOT PROSTĚ ZHESKNE:-))
Víc lidí, víc teď, víc zážitků...
Paaaaaaaaaaaa
Copak pan Nepil, to pak není co dodat:)
Vymazatjééé, moc krásný příběh:)víc takových lidí, hned je ten den příjemnější a věřím, že i té paní zhesknul, když viděla, že vám pomůže:)Já jsem kdysi vezla dítě na kole v sedačce,paní vlekla bednu knížek, tak jsem zastavila a nabídla, ať si bednu položí ke mě na nosič,že jí kousek tího popovezu...zírala na mě jako na zjevení,3x jsem ji musela vybídnout,že opravdu ano...měla jsem moc dobrý pocit,že jsem jí zachránila ruku a ona byla taky ráda a ještě jsme si cestou moc hezky popovídaly:)Krásný den vám přeju. Pavla
OdpovědětVymazatProtože to nebylo samozřejmé, a to je na tom ta nádhera :)
Vymazatani nevíte jak rád bych byl tím strýčkem z ameriky a to dědictví vám dal,ale bohužel nejsem a mám sám dost starostí s dětmi své bývalé nepovedené snachy a nezdárného syna
OdpovědětVymazatJako by se stalo, děkuju <3
OdpovědětVymazat