Uf...

Zítra mi bude rovných pětatřicet. Polovina života v háji. Prý ta lepší. Asi tak před dvaceti lety jsem si představovala, že v tomhle věku už budu mít VŠECHNO. Vysněnou práci, souznícího manžela, báječné a zdravé děti v libovolném počtu, vytoužený dům se zahradou. Jednou týdně paní na úklid a možná i na žehlení. Z tohoto úhlu pohledu nemám nic. Tedy pardon, muži milý, až na Tebe. Sice jsem vystudovala, co jsem chtěla, ale uplatnění mi nehrozí. Děti jsou báječné, jen některé z nich trochu jinak, než jsem si představovala. Dům, to je moje bebí navždy. Máme byt. Jsem za něj ráda. Ale potajmu toužím. Po spoustě pokojů, zahradě a tak...Paní na úklid nehrozí rovná se pořádek nehrozí, klopýtám tu přes Lego, vysavač, autíčka a hromady prádla. Jsem chaotik a vím o tom. Dnes jsem zapomněla koupit Jar. Zas jsem díky tomu zjistila, že nádobí se dá umýt i šamponem na vlasy. Ale mám se i z čeho radovat. Minulý týden jsme strávili u mého báječného taťky a jeho ženy. Byly to první opravdově dovolenkové dny po hodně dlouhé době. Například jsem nemusela vařit ani mýt nádobí. Už to mi stačilo ke štěstí. Štěpík s Lukáškem sice museli oba prodělat uječenou třídenní aklimatizaci, ale pak už to bylo ok. Lítali po zahradě a prasili se v zapopeleném ohništi. Okupovali dodávku. Mordovali kočku. Užívali si to.Ondra tam pofičí ještě v srpnu, bude tam tentokrát mít i společnost bratrance a sestřenice místo mě a svých ke hře nepoužitelných brášků. Můj úžasný rodič mužského pohlaví prodělal křest ohněm. Kupříkladu hned první večer mu Štěpán jen tak z plezíru načůral do pantoflí. A už nezmiňuju ječení, vřeštění a pištění zbylých dní. Tátova žena je taktéž hrdinka. Pečovala o nás jako o vlastní. Ve finále mě vzala na nákupy oblečení, protože když mám ty narozky, žejo. Kdysi mi připadala odměřená a tak. Už nepřipadá. Asi jsem dostala do těla pár lekcí pokory za těch pár let, co jsem ji neviděla. Návštěva u dědy nám nestačila, tak jsme si po pár dnech střihli ještě jednu u kamarádky. Takže další hostitel, který si zaslouží medaili za trpělivost, toleranci atakdále. Štěpánek chtěl zkraje sice odcházet, ale pak mu došlo, že je super moct kdykoliv vyběhnout na zahradu, takže toho milostivě nechal. Dětičky se báječně bavily. Štěpán dělá pokroky. I když mi někdy připadá, že stojíme na místě, není to tak. Mám z toho radost. Před rokem jsem jásala, když jsme u téže kamarádky vydrželi na hodinové návštěvě. Letos jsme zvládli pět dní. Co my, hlavně Štěpík. Zbytku posádky vážně nedělalo problémy okupovat cizí dům. Suma sumárum,základ úspěšné návštěvy s autíkem je vybírat si, ke komu se pojede. Někdy bych chtěla mít pohodlnější život. Ale jak říká moje babička, člověk nemůže mít všechno. Mám toho vlastně hodně. Dnes dopoledne jsme byli na procházce u rybníka. Kluci se rochnili dle vlastních preferencí v bahně, vodě, kamínkách. Spokojení. Zajímavé je, že dětem je nejlíp v humusu všeho druhu. Seděla jsem a pozorovala je, jak se mění v blátuláky. Zárodek nirvány. Co víc si přát?