Včera jsem vyjela kolečkem kočárku psí exkrement. Nebylo to poprvé a nebylo to určitě naposled. A hlavně se mi to stalo na chodníku. Copak tam to hovínko asi dělalo, rekreovalo se pod spadaným listím, číhalo na příležitost? Mám ráda psy, jsou to milí a často velmi užiteční tvorové. Zato nenávidím pejskaře, kteří nesbírají po svých miláčcích následky trávicího procesu. Naprosto mi nevadí vetchá stařenka, jejíž ratlík vytvoří někde pidobobek. Stařence je předem odpuštěno, nejspíš se nemůže ohnout a pes je její jediný společník. To beru. Co mě dokáže naštvat, je pohled na statného muže v nejlepších letech, kterak pokuřuje a jeho pes, obvykle rotvajler, tvoří hromadu rozměrů spíše koňských. Následně hafínek odhopká pryč, pán se rozhlídne a nenápadně se odsouvá ve směru pohybu svého čtyřnohého svěřence. Na kraji chodníku se skví veledílo vpravdě monumentální, šíří smrádek a čeká na podrážku, která si ho celé odnese domů.
Jednou jsem při zalévání kytek pohlédla z okna a spatřila, kterak na parkovišti zastavilo auto. Otevřely se dveře, vyběhl pes, začuchal si, semtam udělal loužičku, nakonec i hovínko. Naběhl zpátky do auta, dveře se zavřely, auto odjelo, konec příběhu. Vlčí mlha v praxi. To se prostě nemohlo reálně stát. To musel být sen.
Alespoň minimálně civilizovaný člověk nutně musí uznat, že není v pořádku trousit exkrementy po okolí. Je to nechutné. Žijeme ve městě a přírody je tu poskrovnu. A ani nemůžete pustit děti běhat na trávu. Trávníky jsou totiž obvykle jako minové pole, leč místo min nečekaně opět naši smrdutí hnědí a velmi přilnaví hrdinové.
Jaro je krásné období. Příroda se probouzí, sníh slézá, a copak to asi zdobí chodníky v množství dvaceti kusů na metr čtvereční? Můžete hádat. Chce se mi zvracet, jen si představím ty rozbředlé hromádky.
Milí nedisciplinovaní pejskaři, vyhlašuji vám válku. Budu na vás dotěrně čučet. Budu rozdávat igelitové sáčky, když s sebou žádné nemáte. Povedu hlasité výchovné řeči ke svým dětem. Budu vám hovínka po vašich miláčcích strkat do schránky. A začnu vyklepávat synkovy pokakané plínky na chodník, do trávníků, možná i vám pod nohy. Když vy můžete, proč bych nemohla i já?
Naprostý souhlas. Chodec se má ještě občas šanci vyhnout, ale s kočárem člověk manévruje jak baletka a stejně všechna kola neuhlídá. Pak sbalí kočár, hodí ho do kufru auta a dál už to radši ani nebude rozebírat.
OdpovědětVymazatS těma plínkama to je bezva nápad :-), to by chtělo demonstrativně vyklopit před dotyčným páníčkem :-).
Nebo jeden barák u nás měl ceduli: "Běžte si srát se svým psem před svůj dům". Nevím ale, jestli to mělo nějaký efekt.
Zdravicko :-) me se libi ten bobek do schranky :-))))uplne vidim ten jejich ksicht ;-)))))
OdpovědětVymazatA jinak, svata pravda....bohuzel. Minimalne polovina pejskaru jsou prasata.Zdravi Lucie
Jo jo, taktéž souhlasím, ten konec jen nejlepší:-))
OdpovědětVymazatDášo, podej návrh k sociální reformě.
OdpovědětVymazatPrý nezaměstnaní mají vykonávat po 2měs evidence veřejné práce. Chyba, ne každý za to může. já bych udělal "výcuc" v kategorii dávkařů a těch, co vídám v 7h ráno z lahváčem a při návratu v 15h tam jsou pořád, ale s lahváčem č.5,6????
TAKŽE AŤ NAŠI NEPŘIZPŮSOBIVÍ ČI JINAK LÍNÍ SPOLUOBČANÉ ZALOŽÍ BOBKOVOU SEKCI!!!
Stejně je ta dnešní morálka na bobek a na *****.
Děvče, co myslíš - existuje u pejskařů střet zájmu? Jako když pejskař šlápne do bobku a někdy i do hovna, nadává také??????????
Bobkům zdar a z klobouku zvláš´t!
Magda