Jste to, co si oblíknete, nebo to, co sníte?

Ráda sleduju blog Módní peklo. Je totiž k věci. Na českých ulicích není moc pokoukáníčka. Zahlédnout kohokoliv pěkně oblečeného je jako spatřit pěkný obraz mezi vší tou šedí.
Co se týká módy, jsem lehce názorově rozstřelená. Moc se mi líbí pěkné oblečení a tím opravdu nemyslím o číslo menší džíny, triko s nápisem a boty na podpatku zvící Petřínské rozhledny. Jakožto správná matka ale chodím oblečená prakticky. Outdoorová obufff, džíny nebo manžestráky, triko, mikina, bunda, batoh. Ale ladím barvy, to zase jo. Barevný nelad mě znervózňuje. V Módním pekle bych stejně byla nejspíš upálena. Že se vymlouvám, elegance nemusí být nepraktická a drahá. Ale většinou je. Představa, jak mi batole otře nudli o mohérový svetřík mě až tak nebere. Ráno mám co dělat, abych oblíkla, obula a vykopala všechny tři ratolesti v čase kompatibilním se zamykáním školky nejstaršího. Pak následuje přesun s dvojkočárem směr město a školka prostředního, to je dvoukilometrová procházka v ostrém tempu z kopce do kopce. Pak s nejmenším synátorem nákup a jiná dopolední vyřizování. Vyzvednout prostředního, další dva kilometry domů. Odpoledne hodinová couračka směr školka nejstaršího, pro mls do cukrárny, domů. Za všední den nachodím přibližně šest kilometrů, většinu té vzdálenosti táhnu kočár s jedním až dvěma dětmi a nákupem. Nějak nenacházím sil vymýšlet jiné styly oblékání než stávající. Zas když se účelově musím odít pěkně, obvykle každý zírá, jak jsem se proměnila. Být za dámu pořád, nikoho bych nepřekvapila.
Další věc je ta finanční stránka. Radši vrážím prašulky do morčecích miláčků než si kupovat něco na sebe. A poslední bod, nesnáším nakupování oblečení. Kdyby šlo udělat čárymáryfuk a mít plnou skříň padnoucích kousků, které bych nemusela sáhodlouze hledat v hromadách různých modelů a velikostí v obchodech, bylo by to mnohem lepší.
Většinou je první dojem o člověku tvořen tím, co má na sobě. Taky je vidět, že dotyčný si sám sebe váží, když si dává práci s kupováním a kombinováním pěkných oděvů. Leč já bych potřebovala v každém dni nějakou to hodinku navíc, abych mohla provádět podobné činnosti. No, a zase jsem u těch priorit.
Dnes jsem byla juknout v Deichmannu. Letos vyrazili na trh s neuvěřitelným množstvím modelů z textilního materiálu něco-jako-semiš-ale-jen-na-pohled. Kdo si tohle kupuje? Vždyť při prvním šlápnutí do louže to nasákne vodu! To už je lepší i koženka. Já bych si tam koupila kožené boty, ale ty začínaly na ceně 1199 Kč, tak letos holt poslouží loňský model.
Módní peklo probíralo i stravovací zvyky Čechů, hlavně naše uzeninokečupové znouzectnosti. Je hrůza, že se nakupují hlavně levná svinstva. Kvalitnější potraviny se shánějí těžko, málokdo je totiž kvůli vyšší ceně nakupuje. Například česnek, to mi pije krev. Ráda bych český. Ale všude mají čínský, který, jak říká můj muž, nepíše. Docela bych chtěla vědět, co má ten asijský za sebou. Tuzemský jsem neviděla ani nepamatuji. Máme napjatý rozpočet, ale nejsem cvok, abych do nás cpala párky obden. Párky jsou vesměs přesolené svinstvo. A kvalitní párky, to začíná být protimluv. Jíst dobře, to není jen o penězích, je to i o přemýšlení. A to naše národní je takové ehm výhodné. A to se týká jídla i té módy. Že by tu cosi zavánělo malou sebeúctou?