Hovínkové úterý

Mohlo se to jmenovat třebas fekální filharmonie, ale hovínkové úterý mi připadá takové osobnější. Nemějte obavy, nejde o žádné úchylnosti. Jen o jeden obyčejný den, který mi "zpestřila" zvěř a děti. Včerejšek mi začal jako obvykle venčením psa. Je rozumné pořádně si prohlídnout sáček, kterým se chystáte sebrat exkrement po psovi. Je to velmi rozumné. Já to neudělala. Hlava nehlava strkáme sáčky od pečiva do jednoho většího odkud je pak beru za výše zmíněným účelem. No, šáhla jsem si. Nic moc ale hysterické reakce úplně nepěstuju tudíž očista o zbylý zmrzlý sníh aktuálně postačila.Koneckonců mohlo být ještě hůř jako tolikrát, mohla jsem i šlápnout do nějakého cizího nesebraného hovínka, mohl do něj šlápnout i pes. Nacházeli jsme se totiž poblíž místa, kterému říkám Zátiší hoven. Jedna místní komunistka v důchodu tam totiž nechává všude hovínka po svých třech ratlíkách. Hygienici nemějte obavu, doma jsem si samozřejmě ruku umyla, ale Savo zůstalo tam, kde je. Den měl i veselé pokračování. V poledne mi zavolali ze školy nejstaršího syna, že je mu špatně a ať si pro něj dojdu. Akorát když jsem vyzvedávala ze školky prostředního. Nejmladší se uráčil usnout, tudíž jsem ho tam musela nechat. Prostřední autistické dítě nepobralo proč brácha zůstal ve školce, tudíž mi vřískal do ucha jako tur až k zastávce mhd. Vyzvedli jsme bledotvářnou mrtvolku, šoupli ji dom, došli na vyšetření kvůli zápisu do školy a v klídku se vydali pro nejmladšího potěra. Doufala jsem v klidný zbytek dne. Marně. Krátce po příchodu domů pes neudržel stolici. Nejspíš sežral něco od dětí, což činí pokaždé, kdy někomu odpadne cokoliv od ručičky. Takže milý hafínek si vybral místo v chodbě, pěkně na koberci, a tam to vyklopil. Bylo to řídké, nechutné, smrduté a psa jsem chtěla vidět alespoň na týden na Marsu. Rakety ani teleportu nemaje, odvelela jsem ho na místo a šla uklízet. O půl hodiny později jsem si říkala, že je to za mnou. Nebylo. Nejmladší synátor si nadělal do slípek. Začal je ze sebe s řevem rvát a jeden bobek odlétl na zem, čehož jsem si nevšimla. Popadla jsem dítě, hodila ho do vany, znehodnocený kus jeho oděvu taktéž a jala se to všechno sprchovat. No, já si bobku nevšimla, pes záhadně bez povelu odešlý z místa si všiml. Hovínko sežral. A ještě na tom ten prasopes vydělal, dostal kus chleba na zajezení. Doufám, že vaše úterý bylo podstatně chutnější než to moje.